Držím palce, pro mě je nejhorší, že vařím extra pro "vyzáblého" manžela a extra pro sebe. A pak, aby se to nevyhodilo, dojídám zbytky po něm.

Tak to já "novoty" zkouším ráda a muž jak kdy...a neplýtvat jídlem mám taky hluboce uložené, ale snažím se vařit přiměřené množství a když zbude, tak nějak smysluplně využít další den. A vlastně teprve teď jsem pochopila svoji maminku, která si poté, co děti "vylétly z hnízda", pořídila váhu a před vařením od uvažovala, aby nevařila velké množství... Ale my to dáme, sice pomaleji, ale dáme!!!

Také trpím zlozvykem nevyhazovat jídlo. Ono to však vyjde nastejno, možná i podstatně dráž, když se snažíme nabytá kila zhubnout. Držím palce, ať se daří :-)))

Máš pravdu, tak to je...

nejlepší je se držet hesla : co není doma, to nesežeru :-))
Ale držím ti palečky ať statečně odoláváš nástrahám :-)

Jde to špatně. A není to jen o jídle, ale i o pohybu. Snahu hatí i alergie či zdravotní obtíže. Chce to pomalu, polehoučku. Tělo si musí zvyknout a začne spolupracovat. Muže nešidím, vařím jiné pro sebe a jiné pro něj. Jsem v důchodu, tak mám čas.

Díky za info. Šeddesátku oslavím příští rok a mám o motivaci víc. Zhubnout tedy budu muset ještě letos

Po šedesátce to jde těžce ale jde to. Musí, že, děvčata. My jsme šikulky a zvládneme to. Držím palce. :-))

Zkus si jídlo dávat na menší talíř a uvidíš, že toho sníš míň.

Mluvíš mi z duše:-) Hlavně s těmi novými recepty - občas něco zajímavého udělám, výborně si pochutnáme, i manžel se olízne, ale příští víkend stejně pohiovoří o guláši nebo krkovičce, případně na ně rovnou přinese suroviny a uvaří :-) A já si na tom, musím přiznat, taky tak nějak na těch zaběhnutých věcech pochutnám líp... Holt je to s těmi staršími psy a novými kousky opravdu těžké :-)